sobota 30. ledna 2016

Knihovníci - povídka - 2. kapitola

Zdravím, tak tady mám 2. díl povídky knihovníci.



                  ,,Moc se omlouvám, ale musíme vstávat. Byl jsem si na skok pro jednu knížku a něco jsem asi našel." Otevřela jsem oči. Znovu jsem si přehrála, co mi řekl. Musela jsem usnout tvrdě. ,,Takže knihomol, je něco jako knihovník, jen má malé množství magie, kterou smí využívat do své plnoletosti. Většinou se jím stane někdo okolo patnácti let, proto není rovnou knihovník. Knihomolové jsou povoláváni, když je ve světě příliš magie. Jsou věrným partnerem knihovníků." Citoval to ze staré zachovalé knihy. Tak nějak mi připomínal génia, taky takový pošuk. ,,Minutka zpomalte. Magie, kouzla, knihovník?" ,,Jo tohle. Takže, magie existuje a je všude kolem nás. Je v artefaktech a tak dál. Magie samotná není zlá, ale ve špatných rukou.,,,, A proto jsme tady mi, knihovníci, abychom získali takové věci zpět a bezpečně je uschovali do knihovny." Jeden z nás je asi blázen. ,,Super, a kde je ta knihovna.?" Že se vůbec snažím, když jsem dostala kouzelný dopis a nikdo mi nezná. ,,To je složitý. V nějaké dimenzi. Snažím se jí najít a každým dnem jsem blíž i dál. Ovšem je to jedna malá část, která zůstala zachovaná a ta je v Oregonu."
              To bylo hustý. Trochu mi to děsilo a zároveň hrozně zajímalo. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to vůbec myslí vážně. ,,A proč mi ten dopis zavedl sem? A jak se vlastně jmenujete?" Nojo, celou noc jsem spala u někoho a neznám ani jeho jméno. ,,Ježiši, nojo. Já jsem Flynn Carsen. To proč tě knihovna povolala právě teď nevím, ale asi to má svůj důvod. Taká jsem koukal na to s tvými rodiči a bohužel jsem doposud nenašel nic, čím by se to dalo zvrátit." Smutně se na mě zadíval. ,,Víš nechci si to teď připouštět Flynne. Já jsem Emma Braunová." Najednou se přede mnou otevřel svět, který od základů změní můj život.


                ,,Hele, fakt musíme vyrazit." Ozýval se Flynn. ,,A kam?" Né, že by se mi zrovna chtělo odsud pryč, ale myslím, že na to se mě ani nikdo nezeptá. ,,Do Teotihuacánu." ,,Teo - co?" Nadzvedl obočí, vzal mé kufry a naznačil mi, abych ho nasledovala ven. Ten člověk vážně musí být šílenec, ale co, vsadím se, že Teo - něco nemusí být tak špatné.
                Na parkovišti před motelem, měl zaparkované auto z půjčovny. Byl to celkem slušný Ford. Když jsme nasedli, podal mi mapu. ,,Budeš mi navigovat, míříme do Prahy na letiště." No, Prahu snad najdu, ale letiště bude trochu oříšek, s čímž se mu nehodlám svěřovat.
               Míjeli jsme města a já přemýšlela, proč by si knihovna vybrala za knihomola zrovna mně? Vždyť nejsem Einstein jako ten vedle mě, ani nemám přečtenou historicky důležitých knih. Proč já?


Byla bych moc ráda, kdyby jste do komentů napsali jestli se vám to líbí. :)
Hannah

Žádné komentáře:

Okomentovat